Seniorský život…….

V mnoha ohledech si tento předěl nedovedeme představit, ale je to logické fázování života - tak, jako vše, co této fázi předcházelo. Tedy nezralost a nezkušenost mládí, léta studií a učňovských let v prvním zaměstnání nebo podnikání, až po ostřílenost středního věku a rutinní zvládání problémů pracovních i životních.

Jsou víceré kategorie takzvaného seniorského věku a v současné době se díky medicíně a životním podmínkám posouvá u zdravých lidí hranice věku, kdy se nevěnujeme své hlavní profesi až daleko za věk sedmdesáti let. 

Jsme si vědomi toho, že ti lidé, a je jich bohužel málo, kteří celý svůj aktivní věk věnovali činnosti, jež byla jejich zábavou, se jí nezřeknou jen právě proto, že v kalendáři zjistí, že jim právě bylo sedmdesát.

Většinově se ovšem s aktivitou v pojetí pravidelného docházení do zaměstnání, loučíme tak nějak zvláštně, a vlastně ani nevíme, zdali se máme více bát nebo radovat. Práci, kterou jsme vykonávali nás naplňovala, ale nebyli jsme z ní uchváceni, natož aby nám byla koníčkem. Přesto ale cítíme, že nám bude chybět.

Tak si myslím, že se budeme více zaobírat právě touto majoritní skupinou, a podíváme se některé aspekty seniorského věku. Je příznačné, že v tomto věku ubývá mentálních i fyzických sil, a ztráta pravidelnosti povinností přispívá k nejistému pocitu – co s časem. Časem, který zbývá, a pro který se hledá naplnění?

Mnoho seniorů se právě v tento okamžik octne v nekomfortní psychické situaci, jelikož i když mají nějaký ten koníček, zjišťují, že jim nevyplní veškerý čas -  a nyní mám na mysli ten mentální čas. 

Pro každého seniora je nejdůležitější mít především pocitovou i faktickou složku potřebnosti, té potřebnosti, která ho drží při aktivním životě. Potřebnosti pro své okolí, přátele, děti, vnoučata.

Je velmi složité, pokud senior nemá ani jedno ze shora uvedeného, a jeho sociálním kontaktem zůstává pouze obrazovka televize nebo rádio. Aktivní přístup rodiny je zásadní, a i když to není úplně příjemná povinnost – aktivní komunikace mezi dětmi a rodiči je právě v tomto seniorském věku velmi důležitá.

Je samozřejmě i mnoho dalších věcí, které mohou pomoci seniorům smysluplně žít svůj seniorský život v radosti a s vědomím potřebnosti. V žádném věku není možné vynechat aktivní rozvoj, jak fyzický, tak duševní. Ideální je, když tyto aktivity podporují i sociální kontakty. Univerzity třetího věku, skupinové zájezdy, společenská setkání v klubech, jednorázová školení v oblasti ekonomické nebo elektronické gramotnosti, to vše pomáhá setkání lidí společného zájmu a věku, a dochází tak i k navazování nových přátelství. Senior tak nesedí za oknem svého bytu, nebo před obrazovkou plnou násilí a jiných duchaplností. Jeho život má smysl.